Nomádské, vesnické a dílenské koberce – to je (téměř) vše
o umístění
Mezi orientálními koberci se běžně označují tři hlavní charakteristiky: nomádské koberce, vesnické koberce a dílenské koberce.
Nomádské koberce pocházejí od nomádských tkalců, kde bylo řemeslné zpracování součástí kmenových tradic. Koberce jsou často pojmenovávány po kmenech, které je vytvořily. Jsou zdobeny motivy zvířat a krajiny, se kterými se nomádské kmeny setkávaly – a každý kmen má své jedinečné charakteristiky. Nomádské koberce se tkávají na jednoduchých a skládacích tkalcovských stavech. Koberce původně sloužily funkčním účelům, jako jsou sedlové brašny a dekorace stanů. Nomádský koberec musí být přenosný a naplněný k určitému účelu. Je relativně malý a může mít rozměry, které dnes považujeme za neobvyklé.
Vesnické koberce naopak vytvářejí usedlí vesničané a často jsou pojmenovávány po vesnici (nebo okolní oblasti), kde se vyrábějí. Obvykle jsou větší než koberce nomádů; jejich účelem je používat jako koberce v domácnostech. Motivy jsou často geometrické a detailnější než na kobercích nomádů, což odpovídá tradicím daného regionu. Tkadlec si však vybírá barvy, vzory a designy sám.
A konečně, dílenské koberce jsou koberce předvádějící vynikající řemeslné zpracování. Jak název napovídá, tyto koberce se vyrábějí v ateliérech, které se tradičně nacházejí ve větších městech. Ateliér funguje jako podnik, kde jsou zaměstnáni tkalci. Tkalcovské stavy jsou stacionární, konstruované tak, aby umožňovaly výrobu obrovských koberců, a není neobvyklé, že na jednom koberci pracuje několik tkalců současně. Během práce tkalci sledují velmi detailní vzor nakreslený na papíře a nerovnosti akceptované na vesnických a nomádských kobercích zde nejsou povoleny.