Tradice tkaní koberců v Číně je prastará, přesto specifický styl známý jako Peking dosáhl vrcholu vytříbenosti na přelomu 19. a 20. století. Tyto koberce jsou proslulé svým osobitým využitím negativního prostoru, kde není pole přeplněno vzory, ale naopak umožňuje jednotlivým květinovým nebo symbolickým motivům vyniknout. Tento přístup odráží širší čínskou uměleckou filozofii, která si cení rovnováhy, střídmosti a harmonie.
Antik koberce Peking se často vyznačují typickou modrou a slonovinovou paletou, ačkoliv mohou obsahovat i jemnější zemité tóny. Pojem Peking odkazuje na sofistikované dílny v hlavním městě a jeho okolí, které tyto koberce vyráběly pro domácí potřebu i export. Technická konstrukce těchto kousků často využívá pevnou základnu, která nese jemný a měkký vlněný vlas, což vede ke koberci, který působí podstatně a luxusně.
Motivy na tomto koberci, jako jsou stylizované květy a květinové kytice, jsou hluboce zakořeněny v čínské kultuře. Tyto vzory nejsou zřídkakdy jen dekorativní, často nesou symbolické významy spojené s dlouhověkostí, prosperitou a střídáním ročních období. Formální okraje, které často obsahují opakující se květinové nebo geometrické prvky, slouží k orámování centrálního pole a poskytují pocit struktury a celistvosti celkového designu.
Sběratelé si těchto antik koberců cení pro jejich vzácnost a historické okno, které nabízejí do minulé éry řemeslného umění. Vlastnictví takového historického kousku je aktem zachování tradic a estetických hodnot, které se vyvíjely po staletí. Představuje spojení s dědictvím textilního umění Blízkého východu a východní Asie, což z něj činí smysluplný přírůstek do každé sbírky.
