Historie čínských koberců, zejména těch z počátku 20. století, je hluboce spjata s hnutím Art Deco. Tyto koberce, často označované jako styl Nichols, vznikly v období, kdy se západní designové vlivy setkaly s tradičními východními technikami tkaní. Toto spojení vyústilo v osobitou estetiku, která se odklonila od tradičních, opakujících se motivů směrem k otevřenějším, sošným a expresivním návrhům, jako je zde viditelná ústřední květinová kytice.
Technická kvalita těchto koberců je definována jejich specifickou konstrukcí, která se často vyznačuje podstatnějším, plyšovějším vlasem ve srovnání s jinými regionálními styly. Tato tloušťka byla záměrnou volbou designu, jejímž cílem bylo poskytnout luxusní, pohodlný pocit, který vyhovoval elegantním interiérům dané éry. Použití vysoce kvalitní vlny v kombinaci s pevným bavlněným základem umožnilo vytvořit výrazné, ostré obrysy, které charakterizují tyto květinové vzory.
Typické designové prvky této tradice zahrnují použití rozměrných, asymetrických květinových motivů, které jsou často zasazeny do pevného, zářivého pozadí. Na rozdíl od tradičnějších koberců, které mohou být pokryty složitými, opakujícími se geometrickými vzory, tyto kusy zdůrazňují negativní prostor, což umožňuje, aby se ústřední květinové aranžmá stalo středobodem pozornosti. Barevná paleta často obsahuje bohaté, syté tóny, které zůstaly živé a krásné po celá desetiletí historie.
Sbírání těchto starožitných kusů je způsob, jak zachovat specifický moment ve vývoji textilního umění. Jsou vysoce ceněny pro svou uměleckou odvahu a lidskou dovednost potřebnou k přenesení složitých, malířských návrhů do ručně vázané podoby. Vlastnit takový koberec není jen o podlahové krytině, je to o držení kusu kulturního dědictví, které ctí přechod tradic designu napříč 20. stoletím.
